Únorové výcviky byly značně omezené, protože se cvičí o víkendech a i já mám své povinnosti nebo potřeby. Jedna neděle radosti s vnoučaty, další neděle kynologická rada a jeden prodloužený víkend na Duo CACIB v Brně a narozeninách vnučky.
Takže jsem se snažila vykompenzovat co šlo.
První únorový víkend nebylo počasí nic moc, byla zima a mě se fakt nechtělo. Byla jsem lenošná jako ta veš. Někdy to tak přijde, že hledám důvody, výmluvy proč výcvik zrušit. Dokážu vymyslet perfektní důvody které každý pochopí. Nedokážu ale lhát a navíc lhaní s sebou nese to, že si musí člověk pamatovat, komu a co zalhal. No dejte pokoj takhle si zatěžovat šedou kůru mozkovou.
Nakonec jsem se překonala a v sobotu cvičit šla. V sobotu byli jenom tři psi a tak to šlo pěkně rychle a během tří hodin toho měli tak akorát.
V neděli se mi nechtělo už vůbec. Přihlásili se jenom tři začátečníci a představa jak dělám aport drž a pusť mě v takové ledárně fakt nelákala. Ještě k tomu se zvednout z gauče od pohádky to už bylo moc. Ale protože jsem neodvolala, šla jsem. A nebylo to vůbec špatné. Přivítala jsem na první lekci dva nováčky, labinku a výmaračku. Labinka byla pozorná, žádná pobrkaná magorka a krásně pracovala. Chuť byla tak obrovská, že ve finále přinesla několikrát kachnu a předala do ruky bez předsednutí. A to jsme začali základem aportu. Bylo znát, že už nějaký malý základ měla. S tím se už dá perfektně pracovat a rozvíjet dovednosti této černé puberťačky. Výmarka byla také dobře zmáknutá co se týče poslušnosti a pozorně sledovala co se kolem děje, což je veliké plus na první lekci. Začali základy aportu, dostali domácí úkol a uvidíme příště, jak poctivě budou pracovat.
Tentokrát jsem se přemohla a vzala jsem s sebou moji labinku Poppy, že na ni budu ukazovat základy aport, drž a pusť. Poppy má hotové OVVR na plný počet bodů a krásné 2. umístění, ale tehdy nebyl pán Bůh asi doma. Před samotnými oveverkami jsem ji měla na výcviku dvakrát. Poprvé byla marná. Neběhala, nešla na nos a o aportu jsem si mohla jenom nechat zdát. Jak by taky ne když jsem s ní vůbec nic nedělala. Jediné co už párkrát dělala byla chuť do vody. Vzala jsem ji proto na další výcvik, ať si holka zvyká na partu. Tam mě vyhecovali, abych ji poslala na nos. No Poppynka se po pár krocích vyděsila že jsem pozadu, vrátila se ke mě a v očích měla výraz: maminko už neuteču, už to nikdy neudělám. Když mě vyhecovali k aportu, hodila jsem dummy a Poppy předpisově přinesla a v předsednutí předala. Udělala to ještě 3 x a nakonec přinesla aport i z vody. Na OVVR se mnou jela protože ráno skočila do auta tak jsem ji vzala za diváka. Tabulku měla přichystanou z doby, kdy jsem si bláhově myslela, že udělá hned první co jsem v tom roce organizovala. Všichni se do mě pustili ať to zkusím, že můžu odstoupit. A protože se jeden nedostavil, číslo 13 bylo volné, tak jsme to zkusily. Poppy dostala velkou pochvalu za prokázaný nos. Oveverky zvládla na poctivý, nefalšovaný plný počet bodů bez jediné chybičky.
Tím ale jakýkoliv výcvik Poppy skončil. Nějak jsem na ni neměla kapacitu při tom všem cvičení. Kovářova kobyla do dnes chodila bosa.
Jako vždy jsme začali nosem. Kachnu jsem neměla, hodila jsem na louku dummy. Když šla na nos Poppy, bafla dummy na plnou mordu a za mého hrčení drrrrž přinesla a předala. Náhoda je to jasné. Pak to ale zopakovala ještě dvakrát a třikrát na aportu. No že by? Měla jsem radost a dala jsem ji to pěkně najevo a zavčas toho nechala. Uvidíme.
8.2.2025 proběhl Borohrádek. Přihlásilo se 7 pokročilých, 1 mírně pokročilý a 1 nezbeda. I když to bylo na jednu skupinu opravdu hodně, rozhodla jsem se skupiny sloučit. Při rozumné dělbě a dobré organizaci tak, aby se dvě skupiny točily na dvou stanovištích se to zvládnout dá. Cestou do Borohrádku jsem si to promyslela a přehrála před očima a sedlo to jako prdel na hrnec. Bylo více než překvapivé, kolik jsme toho zvládli a přitom jsme v tomto počtu skončili kolem půl druhé jako při šestičlenné skupině. Jednu fenku jsem na poslední disciplínu nepustila, viděla jsem, že toho má tato mladinká začátečnice dost a je lépe skončit zavčas, než něco pokazit. Dva vůdci to také ukončili, ze stejného důvodu, což jsem naprosto schvalovala.
Přijel se za námi budoucí student naší školičky, malý zlatý labroušek, krásný neohrožený klučina a už se těším, až s ním začneme pracovat. Je to Poppy synovec a jestli bude tak šikovný jako jeho předci tak to máme v kapse.
Jestli mám vypíchnout výkon některého ze psů tak je to mladinká čokoládka Whisky. Přišly s cílem složit OVVR, absolvovaly tři lekce v začátečnících, čtvrtou v pokročilých a pátou s matadory v Borohrádku. Začínala z nuly. Dnes dohledávky a přinášení zvládá super. Čtverce v lese vysekne rychle a to i ten nejtěžší co tam děláme. Marking dělala poprvé. První pokus nechápala a koukala jinam, druhý už pozorovala a provedla pěkně a další také. Zatím na řemeni pro jistotu, ale brzy půjde volně. První vlečka v lese na 70 kroků perfektní, druhá na 130 bomba. Já snad odvolám můj názor na čokoládky. Já měla tři a byly super pracovně. Je to vedením, ale začít se musí už od štěňátka. Prostě Whisky s paničkou mají u mě velké plus.
Zmiňovaný nezbeda je fenka MMO, jejíž nezměrný temperament je na škodu. Je to ještě puberťák ale žádné velké posuny dopředu se nekonají. Je roztěkaná, hlučná, přehazuje si v mordě aport a o zvěři si můžeme jenom nechat zdát. Doma pracuje lépe ale to je stará ohraná písnička. To mají tak občas všichni a v kolektivu je to pak jinak. Takže holka musí jezdit do party aby s zklidnila a zvykla si.
Poslední únorovou sobotu nám vyplnil celodenní výcvik v Borohrádku. Jeli jsme obvyklé kolo jen jsme disciplíny přeházeli, aby psi měli změnu. Poprvé jsem použila nové kolíky a musím říct, že na tu vzdálenost pes nemá šanci kolík vidět. Vůdce musí pořádně zaostřit a tyč hledat očima. Pokud není tyč nahoře označena barevnou stuhou tak, není téměř vidět. Pokud je nahoře v očku barevná mašle, vypadá to jako barevný bod v prostoru. A bylo znát, že jak nebyly kolíky, navádění psů bylo daleko horší, než na původní kolíky. No bude to ještě zajímavé.
Další co jsme museli změnit je to, že na disciplíny nesmí mít pes obojek. Celé jsme to pojali tak, že pes už na disciplínu musel jít bez obojku volně u nohy, musel si sednout, posečkat na povel a teprve jít pracovat. U všech disciplín v podstatě nebyl zásadní problém. Ten nastal u vleček, kdy jsou psi naučení na vyvádění na šňůře provlečené v očku obojku. Psi vlažnější problém neměli, psi mladší, temperamentní a chuťoví ho měli a byl problém je vyvádět. Zpravidla se vysmekli a na vlečku doslova utekli. Matadoři to znají, na vlečku se nasadí prakticky sami takže budiž. Mladí psi zpravidla vylítli úplně mimo a na vlečku se nasadili později, nebo vůbec a museli být nasazovaní vícekrát nebo dořvaní, okřikovaní a to bylo jenom na škodu. Proto jsem zvolila u mladých psů opět obojky, vyvádění a klidování. Soutěž nesoutěž ale utlumovat chuť, drajf a radost je blbost a za tím si stojím. Mladý pes je bouřlivák a k věku to patři. Pořád lepší než nějaký moula. No holt k různým opatřením stačí jeden pes cvičený pod elektrikou a všichni ostatní se musíme podřídit. Mám převedených více než 50 psů různých plemen na zkouškách LU A 34 retrieverů na OVVR a mám na to jiný názor. Ostatně moje zkušenosti a názory nejsou podstatné. Podstatné je to, že musím vůdce učit jinak než dosud ať se mi to líbí nebo ne.
I tentokrát darebná musterladka neoslnila pokrokem, spíš návratem zpět. Napomohlo 14 dní opakování základu aportu. Získané zlozvyky se těžko odstraňují. Předčasný přechod na zvěř je velká chyba, pokud pes nedělá perfektně držení a nošení na vodítku. Jednou to donese, dvakrát a vůdci jsou hned nadšení a myslí, že jsou za vodou. Některý pes to zvládne dobře ale na to musí být zkušenosti poznat to. A já stejně trvám a dobrém aportu, než se jde na zvěř.
Nedělní dopoledne jsme cvičili v komorní sestavě tří v Krakonošovu. Výcvik jsme zaměřili především na vlečky, protože v tomto počtu to jde rychle a nejsou prostoje. Všichni tři to potřebovali a ukázalo se, že máme hodně co na vlečkách cvičit. Žádná hitparáda to nebylo a ani jeden pes se zrovna nevytáhnul.
Odpolední začátečníci mě bavili. Na první lekci přijela flatka aby se přichystala na oveverky. Byla moc šikovná. Aporty dělala a chtělo to jenom poopravit předání a předsedání. No a protože to byla šikulka tak se ji na nose zalíbila kachna a na světě byl její první aport se zvěří. A pak to dala ještě dvakrát na dohledávce a ještě několikrát zvládla aport se zvěří. Nic se nemá přehánět tak jsme aport ukončili a vyfasovala kachnu domů. Italská ohařka bojuje s aportem. Paničko chce to víc autority a Ozzynka bude makat. Je moc šikovná. Já ji ráda na výcviku vidím, protože je prostě milá a krásná a je to balzám na duši. Flatka Ája bojuje s aportem a posouvá se pomaleji. No do veverek to zvládne také. Nejraději bych si obě vzala na pár dní domů, protože i na výcviku je vidět jak reagují na mě a jak pracují se mnou a jak s majitelkami. Dámy chce to více autority a dát na jevo radost správným způsobem ve správný okamžik.
Na výcvik jsem vzala i moji Poppy. Po minulém úspěchu jsem se obávala, že se na to zase vykašle jako při pár marných pokusech po oveverkách, kdy ji dummy vůbec nezajímalo. Kachnu viděla jen jak visí ve cvingru. Poppy doběhla na nose ke kachně, bez váhání ji vzala a přinesla. Pak ještě dvakrát. A tak jsem ještě za tepla hodila několik aportů s kachnou a super. S obrovskou chutí vyrazila, vzala na plnou mordu přinesla a v předsednutí předala. Tak uvidím jestli nám bude fungovat i dál a jestli to bude ta výjimka, která bude spolehlivě nosit. Tentokrát nebyl žádný pamlsek, byla obrovská pochvala a projevená nefalšovaná radost. Poppy byla štěstím bez sebe a snad by za takovou přízeň udělala i kotrmelec, jak byla rozjetá.
Krytiny je po zimně málo, louky jsou podmáčené proto výcvik směřujeme více do lesa. Proto jsem letos poprvé vypsala barvu a netušila jakou lavinu zájmů strhne. Během půl hodiny bylo na barvu přihlášených 13 psů. To si budu muset namazat pod koleny a vyrazit dělat nové trasy.
Ve středu 26. jsem se rozhodla nakapat barvy na původních trasách. Ráno jsem prožila nepříjemné překvapení, když kusy lesa kde mi vedla barva byly vykácené. Takže dvě barvy jsme zvládli skoro v původních trasách, na třetí barvě jsem improvizovala. Obě goldenky ji vysekly perfektně, Woody ji znovu moc nepobíral. Buďto mu to nejde, nebo ho to nezajímá, ale nebyl žádný veliký pokrok. Jako by ho to ani nebavilo, prostě žádná sláva. Ostatní práce všech tří zaslouží velkou pochvalu.
