Pondělky si zpravidla nechávám na relaxování, pokud někomu něco nehoří. A to v této době nehrozí.
V úterý bylo počasí hned tak hned jinak a tak jsem čekala do poslední chvíle, jestli se umoudří. A stalo se. Všichni se divili, jaké krásné počasí jsem objednala. Po hodině přišla vichřice a prudký vítr, ale netrvalo to zase tak dlouho abychom to vzdali a vplatilo se. Do půlhodiny se vyčasilo a bylo zase fajn. Cvičili jsme v lese, na louce i v řepce a zvládli jsme toho docela hodně.
Ve středu jsem výcvik neplánovala, protože se blíží první víkendový výcvik a tak jsem jela zmapovat terény do Jizerských hor. A jsem úplně nadšená z prostředí, kde budeme cvičit. A ty panoramatá prostě nádhera. Balzám na nervy i na duši. Lesy jsou úžasné, členité, čisté a lákají lehnout si do měkkého mechu, který roste kam oko dohlédne. Prostě pohádková krajina. A když už jsme tam byly, tak jsme si malinko pocvičily. Moje holky mi připravily překvapení a udělaly mi velkou radost. Obě začaly brát pernatou. Kača si střihla vlečku a krásný čtverec v členitém lese. Voda je v lese, nikde nikdo a je krásně čistá. I tam mě mile překvapila Jola při aportu z vody. A hlavně všude je Božské ticho a klid. Tak snad nám vyjde počasí, dnes bylo nádherné, tak jsem se pěkně kochala, protože bylo vidět široko daleko.
Ve čtvrtek jsme na loukách cvičili s ohaři. Zvládli jsme vystavení, hledání, dohledávky s kraťskou a aporty s maďarem. Také jsme poprvé zkusili přinášení kachny z hluboké vody s Kraťaskou a zvládala to i v proudu rozvodněné Cidliny dobře.
V pátek jsme čekali, jestli se počasí umoudří až do posední možné chvíle. V plánu byly barvy a les, ale když déšť neustával byl výcvik odvolán.
V sobotu jsem se vypravila se setrem Corkem do Brna Dvorska a vlohy ohařů. Cestou nepršelo a začalo až před Brnem. Zkoušky proběhly za deště a zimy. Zvládli jsme je v I. ceně. Ostatní, co jsem viděla nechám bez komentáře, ale moje silně vyvinuté pozorovací schopnosti, které jsem využila po celou dobu zkoušek, dostali pěkně na prdel.
Neděle ráno pršelo a já už hodně vytočená jsem čekala, jestli odvolat. Když se déšť zmírnil, rozhodla jsem cvičit. No a když jsem jela na výcvik, vykouklo sluníčko a provázelo nás celým výcvikem. Cvičili jsme v lese, protože všechny louky jsou pod vodou a ta se slila ve velké jezero. Zvládli jsme celý les, kromě barvy.
Nedělní secvičná se poprvé konala v místě konání OVVR. Konečně se počasí umoudřilo a tak jsme dali i vodu. Voda byla v pohodě a to mě mile překvapilo s ohledem na dlouhou zimu a málo možností vodu cvičit. Aporty mají značné nedostatky, střelba a nos v pohodě. Vodění jsme už ale nestihli. Úroveň psů je velmi rozdílná od krásné práce po hodně nedotažené aporty. Většina je na dummy a čince na rozdíl od předchozích ročníků, kdy většina psů pracovala se zvěří. Těžko říct čím to je, dá se to ale i připisovat studenému, větrnému a deštivému jaru. Dá se to také připsat tomu, že covidové bum je pryč, kdy lidi měli víc času věnovat se svým psům a také měli možná i větší motivaci.
