Tento týden jsem musela zaměřit hlavně na výcvik Stely na OVVR. Na poslední chvíli jsem začala brát i Queen a uvidím, jestli půjde složit maturitu, nebo ne. "Ty nemůžeš být z mé chovky!" (4. generace: Akim, Eliot a Kathy a teď Queen)To mi šlo hlavou, při prvním setkání mojí holky s vodou. Já v kraťasech a tílku chodila v nádrži, Queen se topila, šlapala vodu a byla víc pod hladinou než nad. S přestávkami skoro hodinu jsem s ní chodila ve vodě a ladily jsme plavecký styl. Druhý den jsme se vrhly na aport. Pro kozlík to bylo jakž takž, s kozlíkem zvedala hlavu výš a výš, zadek se ji potápěl, šlapala vodu, chodila po dně, až se docákala na břeh. Aport drží naštěstí pevně. Dnes potřetí na vodě díky Crazy pochopila o co jde. Je z mé chovky. S čím mají obě holky trošku problém je, že u klasického aportu pro kozlík někdy nejdou. Obě dělají perfektně zvedání, když s nimi pro hozený kozlík jdu, nebo se s nimi pro něj rozběhnu a pustím je tak ho přinesou. Pro hozený někdy odmítnou jít. Máme co dělat do neděla aby běhaly. Stela vodu pochopila rychle, ale na břehu občas pustí. Proto jezdíme každý den do míst konání OVVR aby tam byly zvyklé.
Úterní výcvik se zpočátku nedařil hlavně s aporty. Psi aporty nebrali, nebo jen když chtěli oni, opakovaně pouštěli a blbnuli s nimi. Nastalo hodně mluvení a vysvětlování, kde dělají vůdci chybu. Trochu se to ve mě pralo, protože přebírat aport v podřepu s nataženýma rukama to je pro mě nepřípustné a na pohled vystrčené zadky je nedůstojné loveckého psa až komické. Psi měli tendenci do dlaní kus plivat nebo pustil před vůdcem. Vůdce v podřepu před dospělým psem, pořád vysokým tónem povzbuzující a chválící a chválící na mě není. A vstávají mi vlasy na hlavě. Takže jsem si psy vzala a ukázala to po svém. Výsledek byl hned patrný a fungovalo to.
Kde to učí jsem se dověděla a nemůžu s tím souhlasit, protože toto používám jen u štěňat, snad ještě občas (bez podřepu) u začínajících mladinkých psů, ne u dospělých psů. Tady se pracuje, nesmí to být hra. Psi to dobře vnímají a podle toho se chovají. Pes to musí dělat rád a proto je nutné ho pochválit v pravý okamžik, nepřehnět to a on musí rozeznat v tónu hlasu moji spokojenost a přízeň. Ne pořád šišlat, pištět a psa rozjásanou pochvalou rozdovádět až do hry. Nebudu kritizovat metody jinde, ale takhle se u mě pracovat nebude. Názor, že ať si každý vybere co mu v různých výcvikových školách vyhovuje je sice hezký, ale otázkou je jestli to funguje. Můj postoj je takový, vyberte si výcvik u toho, kde se vám to líbí a kde pes dobře funguje. Nebo pokud máte potřebu jezdit dokola po všech možných výcvikáčích, dodržujte alespoň to, co vám funguje, neměňte metody co kde vidíte a nemotejte psovi hlavu. Na různé psy mohou fungovat různé metody, ale zatím jsem se nepřesvědčila, že by toto přemlouvání, pištění, šišlání a soustavné chválení spolehlivě fungovalo. Nakonec se začalo dařit i bez předchozích srandiček a hned to vypadalo jinak.
Čtvrtek patřil ohařům. Trošku se nám komplikoval záměr kde budeme cvičit, protože návštěva ze zahraničí si měla jít večer sednout na posed, takže jsme nesměli zvěř rušit a musela jsem změnit místo výcviku i záměr co budeme cvičit. Maďaři Caja a Frosty mi dělali radost a jejich pokroky jsou výcvik k výcviku patrné. Kraťaska Amálka to je velká šikula a její práce je perfektní. Aportovala lišku velkou jako barák a zvládla to suprově. Výmarka Cora zpočátku odmítala pracovat a trošku si s páníkem zahrávala. A páník k tomu má svůj přístup. Vše pro spokojenost Cory. Chybí tam trošku autorita, o to víc je vidět, že to dělají pro radost. Kraťaska Bella taky udělala pokrok s aportem, ale chce to více cvičit, větší důraz na povely a neustoupit z příkazů. Je šikovná, ale páník je na ni málo důrazný a kdyby ukázal více autority, tak by to šlo. Ona se sice tváří bojím, bojím ale není bázlivá, trochu nátlaku snese a je to vidět v momentě, kdy ji vezmu do ruky já.
V pátek ráno jsme cvičili na louce. Goldenka Brigitt a flatík Woody pracovali dobře, jak marking, vlečky i dohledávky. U vody se dařilo, cvičili jsme hlavně klidy. Vzala jsem s sebou Queen, která se připravuje na oveverky. Ta mě školí, jako žádná jin fenka doposud. Krásně aportuje, předsedá a spolehlivě drží. To vše zvládla bez většího nátlaku a šlo to skoro samo. Potud je to dobrý. Jenže nechápe dohledávku. Sice vyběhne hledat, krásně pracuje nosem, ale když kus najde, lehne si a položí na něj hlavu a nehne se. Ve mě bouchají saze, což někdy ustojím a v klidu k ni přijdu a pak kachnu na povel vezme. Nebo se zabejčí a to pak nastane kongo, ze mě lítají hromy a blesky a kus musí vzít. Výcvikář potřebuje radu výcvikáře a úplně bez sebe.
Odpoledne jsme jeli do lesa, protože Tara potřebovala zopakovat ohrádku a lišku. Tara podala standardně pěkný výkon. Jen mrška na vlečce vzala lišku, někam ji zašantročila a už jsme ji nenašli. Ona liška trošku zaváněla. Na aportech ji brala bez problémů, ale jak byla z dohledu asi to přehodnotila a někde ji plivla. Flatku Rose s paničkou musím pochválit , protože dnes byl obrovský posun. Panička už občas dá hlasitější povel a Rose na to reaguje. Jen tak dál holky. Dnes jste pracovaly a netrápili se. Prostě radost cvičit. Teď už to bude jen lepší. Labradorka Eliška pracuje moc pěkně, jen někdy zakraví s přinášením. To musíme vymyslet jak na ni. Ale celkově pracuje hezky. Bylo by škoda nedotáhnout aporty ke spolehlivosti. Eliška i Rose si zkusili také ohrádku s králíkem a šlo to oběma dobře.
A i já jsem byla spokojená. Moje fenka Kathy z Královských teras se do rodné chovatelské stanice vrátila ve třech letech. Jeden z důvodů, proč se vrátila bylo, že utíkala, v honitbě škodila, sama lovila, strhávala a načínala srnčí. V době honu utekla, ukradla střeleného zajíce a toho celého sežrala. Po návratu k nám vážila pouhých 22 kilo, tak si potravu zajišťovala po svém. Hrozili, že ji zastřelí. Udělala jen oveverky na dummy, voda ji nevoněla, byla pobrkaná a tak nějak jsem neměla motivaci jít s ní dál (obava z načínání).Doma jsem měla pracanty a neměla jsem důvod cokoli s ní dělat. Měla své mouchy a mě se do toho nechtělo.Smečka mi přichází do let, po Eliotově zdravotním problému jsem si uvědomila, že na hony potřebuji nástupce. Mlaďošky zatím zkoušky nemají a tak mě v úterý napadlo vzít na výcvik s sebou Kathy, že se aspoň proběhne. Dívala se na výcvik od auta a řvala. Tak jsem ji hodila kachnu, ona ji bafla a v předsednutí předala. Opakovala jsem to několikrát a vždy bezchybná radostná práce. S králíkem to bylo stejné. Vodu nemusela nikdy a vždy se spíše flákala na břehu. Její první kachna byla na tekoucí Cidlině. Kathy do vody z prudkého břehu zaplula, kachnu přinesla, jen ji pustila pod nohy a oklepala se. To stejné na rybníku. Dnešní výcvik v lese předčil mé očekávání a zhostila se ho bez chybičky včetně markingu upoutaná na vodítku. Nadchla mě. Po předcích pracovní vlohy má (děda Akim, otec Eliot oba kluci z Královských teras) a mě postihla obrovská chuť s ní pracovat. Dotáhneme předávky u vody, vlečky a jdeme na zkoušky.
